5 věcí, které jsme se naučili od utkání Česko - Island


1. Česka se drží štěstí

Je až s podivem, kolik štěstí stačilo český tým potkat během kvalifikačních bojů. Vítěznou trefu proti Nizozemsku zařídil Pilař jednak až v nastavení, navíc padla po překvapivé chybě favorizovaného soupeře. Turecko bylo kvalitnějším týmem, vystřelilo celkem 17krát, mělo více příležitostí, přesto vyhrálo Česko, které například zachraňovala konstrukce branky. O vítězství nad kvalitně bránícím Islandem rozhodla vlastní branka.  Nebýt tolika šťastných chvilek, těžko by tým Pavla Vrby vedl skupinu s náskokem tří bodů.

2. Tým je zápas od zápasu sehranější

Je příjemné vidět, jak dokáže český tým kombinační hrou překonat obranu soupeře. Ve hře je vidě víc a víc momentů, které začínají být pro hráče automatické, tedy momenty, které jsou nezbytné pro úspěch - fungující automatizmy dovolují týmu rozhodovat se ve velké rychlosti. Souhra, týmovost a bojovnost jsou jediné vlastnosti, které mohou vést k úspěchu proti papírově kvalitnějším soupeřům.

Image and video hosting by TinyPic

NEPŘEHLÉDNĚTE:  NEVÁHEJTE A ZAČNĚTE S UNIBETEM VYHRÁVAT SKUTEČNÉ PENÍZE

 

3. Nedůrazná obrana přetrvávajícím neduhem

Český tým inkasoval prozatím v každém ze čtyř odehraných utkání. Proti nejslabšímu ze soupeřů (Kazachstán) dokonce dvakrát. Společně s Tureckem jsme jediným týmem ze skupiny, který ještě neuhájil jediné čisté konto. Největším problémem je nedůraz branících hráčů v pokutovém území (mnohdy by bylo zapotřebí nekompromisně vyčistit prostor, ze kterého hrozí největší nebezpečí). Často je k vidění také mizerná hra ve vzdušných soubojích.

Krásným příkladem, tak trochu ustrašené hry ve vlastním pokutovém území, jsou momenty, kdy Island vhazoval aut až do šestnáctky. Přestože bylo v pokutovém území snad 9 českých hráčů, měli velký problém dostat míč pryč do bezpečí.

4. Atmosféra jde strmě nahoru

Pod Bílkem se na stadionu pískalo na trenéra, hráčům byl vytýkán jalový přístup, často chyběla bojovnost. Atmosféra v kabině také nevypadala nejslavněji. Začátek Vrbovy éry byl rozpačitý, ale s přibývajícími vítězstvími šla pohoda na všech frontách strmě nahoru. Fandové svůj tým podporují a na utkání se těší. Hráči bojují a v šatně se vtipkuje a oslavuje. A právě pohoda okolo týmu je jedním z klíčových faktorů pro úspěch.

5. Útočníci neskórují

Národní tým nastřílel v kvalifikaci 10 branek. Útočnici se na tom podíleli jen dvěma trefami. Oba góly (Lafata, Necid) navíc přišly v jednom zápase – proti Kazachstánu. Tým se tak musí spoléhat na Dočkala (se třemi brankami nejlepší střelec) nebo na obránce (skóroval Sivok a Kadeřábek). Což není ideální stav. Lafata na hřišti bojuje a podává kvalitní výkony, ale v týmu chybí kanonýr, který by byl spolehlivým nositelem pravidelných branek. Bylo by fajn, kdyby se sparťanský útočník rozstřílel nebo kdyby Vrba našel spolehlivého zakončovatele.