Marcell Jansen: Věrný klubu, nevěrný fotbalu


Fotbalový svět oblétla relativně překvapivá zpráva…Pětačtyřicetinásobný německý reprezentant Marcell Jansen se rozhodl předčasně ukončit kariéru poté, co mu Hamburk nenabídnul novou smlouvu. Přitom netrpí žádným zraněním a dokonce dostal několik zajímavých nabídek ze zahraničí.

„V posledních letech jsem k HSV hodně citově přilnul. V Hamburku budu nadále žít a vždy budu milovat tento klub. A odejít do nového klubu? Ne, nechci lhát jinému týmu nebo fanouškům, když za nimi nebudu plně stát. Nemůžu jen tak najednou začít líbat jiný znak na dresu,“ vysvětloval teprve 29letý obránce.

Novináři tak sahají po titulcích, které velebí Jansenovu věrnost ke klubu. „Raději skončí s kariérou, než aby hrál za jiný tým.“ Fanoušci zase srovnávají německého srdcaře s mladým odchovancem Liverpoolu Sterlingem, který si tak trochu vytrucoval přestup do Manchesteru City – již brzy by mohlo dojít k uzavření přestupu.

Důvody Jansenova ukončení kariéry ale nejsou až tak pohádkově dojemné, jak to na první pohled možná vypadá. Nikdo nepochybuje, že si Jansen vytvořil k HSV za posledních 7 let hluboké citové vazby. Ale také se ví, že obránce, který se pokoušel marně prosadit v Bayernu Mnichov, nebyl minimálně v posledních letech fotbalu až tak oddaný.

Image and video hosting by TinyPic

„V mém životě je toho víc, než jen fotbal,“ pronesl v minulosti Jansen, když si založil firmu a začal podnikat. „Chci používat svou hlavu a realizovat vlastní projekty,“ dodal. Když byl kritizován, že se plně nekoncentruje na fotbal, tak opáčil, že je to lepší, než aby si po tréninku lehnul na gauč, tak jak to dělají jiní fotbalisté.  

Pro německé noviny Bild se vyjádřil v tom duchu, že tři kluby mu během kariéry stačily a hrát za jiný klub se mu zkrátka nechce. Hamburk miluje, chce v něm žít a také se věnovat jiné práci, takže pro něj stěhování za fotbalem do Portugalska či Anglie, odkud dostal nabídky, nepřipadá v úvahu.

„Lákají mě například startupy. Chci se do nové práce vrhnout se stoprocentním nasazením. Měl jsem dostatek štěstí, že jsem si mohl během 11 let v bundeslize vydělat dost dobré peníze na to, abych se mohl svobodně rozhodovat.“  

Na Jansenově volbě není vůbec nic špatného, spíše naopak. Pokud ho fotbal přestal zajímat a táhlo ho to jinam, tak udělal jen dobře, že šel do fotbalového důchodu. Je ale zajímavé sledovat, jak rozhodnutí úspěšného fotbalisty maličko mate, když je čtenáři předkládána pouze jeho klubová loajalita bez širšího kontextu.