Přímák Míry Bosáka: You´ll never walk allone…


Bez mučení přiznávám, nejsem člověk stavěný na velký patos. Spíše mi vadí. Ale když jsem sledoval, co v sobotní podvečer probíhalo na liverpoolském Anfieldu před začátkem zápasu Liverpool – Crystal Palace, byl jsem dojat. Poslední domácí vystoupení dlouholetého kapitána Stevena Gerrarda mělo vážně skvělou kulisu.

Gerrard přišel na hřiště jako poslední až po vyzvání místním hlasatelem a procházel špalírem tleskajících spoluhráčů i protihráčů. Rachot, který se snesl z vyprodaných tribun, hrozil zřícením stadionu. Nejmladší ze tří Gerrardových dcer si chvílemi zacpávala uši, takový to byl šrumec. A přiznávám, i já jsem se přidal a broukal si v křesle v obýváku “…walk on, walk on with Hope in Your Heart and You never walk allone…“ – byl jsem zkrátka kapánek dojat.  

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ PŘÍSPĚVKY MÍRY BOSÁKA  

 Chlápka v červeném dresu s osmičkou na zádech jsem měl rád. Jednak jako fotbalistu, který vždy zůstal věrný domovskému Liverpoolu, i když se nikdy nedočkal vysněného domácího titulu a nabídky z jiných velkých klubů pravidelně přicházely. Ale i proto, že se jeho životem nemotaly skandály a touha hlavně být vidět a slyšet, jak je tomu u mnoha daleko mladších a zdaleka ne tak kvalitních hráčů. Zároveň i na hřišti byl vždycky srdcařem, pro svůj klub nebo pro svou zemi byl ochoten potit krev a vyběhat duši z těla. Jistě, v posledních sezónách už to prostě nebylo úplně ono. Liverpoolský skipper také nemohl zastavit čas a především rychlostně ztrácel. Ale pořád to umí s míčem a přehled také neztratil.

Těší mě, že jsem mohl být u jeho největšího úspěchu, komentoval jsem v Istanbulu v roce 2005 památné finále Ligy mistrů. V poločase vedl AC Milán 3:0, jenže „reds“ nic nezabalili a zápas srovnali, v penaltovém rozstřelu byli nakonec úspěšnější. Moc podobných utkání už nezažiju…Trofejí – až na výhru v Premier League – získal Gerrard řadu, ale tohle byl určitě nejslavnější večer kariéry.

Za Liverpool odehrál Stevie G. přes 700 soutěžních zápasů, jen v Premier League jich bude více než půl tisícovky. Od roku 1997 se toho zkrátka nasbíralo hodně. V sobotu naposledy pohladil znak klubu umístěný  těsně před vstupem na trávník, naposledy se prošel chodbou ze šaten. Odteď už bude na Anfieldu k vidění jen na velkých barevných fotkách v útrobách stadionu stejně jako ostatní klubové legendy. Škoda, ale v těchto soubojích holt čas vždycky vyhrává…