Hamburk slaví záchranu. Měl by spíš truchlit


Hamburk mám rád. Výraznou českou stopu, kterou vyšlapala dlouholetá opora David Jarolím, oživuje duo Drobný - Jiráček, klub má bohatou historii, v první lize působí od té doby, co je bundesliga bundesligou. Taková minulost přitahuje sympatie jaksi automaticky.

Z té se ale nedá žít věčně, a čím dříve si to pánové z vedení HSV uvědomí, tím lépe pro všechny. Poslední léta v podání Hamburku, to je šeď, ostuda a porážka za porážkou. Místo boje o poháry, na které byli v druhém domově Beatles zvyklí, se hrává o čistou záchranu, každým rokem je to víc a víc nahnuté.

Ošklivý neproduktivní fotbal letos znamenal nejhorší útok v celém Německu, nejplodnější střelec Lassoga dal čtyři branky. Kdyby ho někdo chtěl srovnat třeba s wolfsburským stoperem Naldem, je to o tři méně. Tak nízko Hamburk klesl. V baráži o bundesligu narazil na Karlsruhe, které nejenže nepřehrál, ale celý dvojzápas tahal za kratší konec provazu. Vyrovnání z 91. minuty a vynucení si prodloužení nepramenilo z charakteru týmu, ale spíš z nepochopitelného lapsusu sudího Grafeho, který naproti všem pravidlům fotbalu i zdravého rozumu odpískal přímý kop za ruku, která byla přilepená k tělu.

Následný záchranářský gól v prodloužení rozpoutal šílenou radost, i decentní trenér Bruno Labbadia běhal po hřišti jako smyslu zbavený. Právě na Labbadiovi se dají názorně ukázat dvě rozdílné tváře Hamburku. Je čtvrtým koučem, který letos mužstvo vedl, což potvrzuje absolutně nekoncepční a diletantskou práci vedení, jíž se přístavní klub prezentuje nejmíň pátým rokem v řadě. Třeba jeho předchůdce Peter Knäbel vydržel na horkém křesle pouhé dva (!!!) zápasy.

Naopak pozitivem, které se nedá Hamburku upřít, je to, že v rozhodujících chvílích umí přijít na způsob, jak zabránit největší pohromě. Loni se pádu vyhnul díky zkušenému Slomkovi, letos ho napodobil Labbadia. Tohle je muž, který klub zná, má úspěchy a snad i vizi, jak vytáhnout HSV z bryndy. Jenom se bojím, že dostane stejně málo prostoru jako jeho předchůdci. A napotřetí už záchrana v hodině dvanácté vyjít nemusí...